Posvícení(o osobnosti Václava Čecha)

12. března 2008 v 10:17 | Antonín Drábek
Posvícení( o osobnosti Václava Čecha) V současné době vzniká v nakladatelství Balt-East sborník humorných a satirických básní současných českých autorů pod názvem Posvícení . Rádi bychom připomenuli osobu zakladatele edice. Jde o Václava Čecha, vzácného člověka, básníka a spisovatele, který se již nedočkal vydání své hry Posvícení. Narodil se 25.února 1948. Nebyl však dělnického původu. Byl jen Čech a manželku měl z Moravy a to nestačilo. Po roce 1968 se donesly kádrovákovi Sekerníkovi jeho poznámky, že takto (rozumí se pomocí tanků) by se neměly řešit vztahy mezi bratrskými zeměmi a za to byl nedostudovaný Čech vyhozen z fakulty. Protože ho nikde v redakci nepřijali, dělal plavčíka a brzy se stal mezi lidmi oblíbeným a známým. A jednoho dne se přihodilo, že zachránil z rozbouřených vod plaveckého bazénu samotného kádrováka Sekerníka. Ten však si povšiml, ač těžko lapal po dechu a plival vodu, že člověk který ho zachraňoval, je známý případ Čech, který měl být za svůj postoj ke vstupu vojsk řádně potrestán a on přesto dělá s lidmi. Sekerník proto neprojevil za záchranu života žádný vděk. Václav Čech odešel tehdy vynuceně do ústraní (bez zaměstnání) a tam by samozřejmě v klidu psal své odbojné básně, musel však žít pro svoji rodinu a aby uživil řadu svých dětí (pět dcer), pracoval v pohřební službě. Opět jej Sekerník objevil (při pohřbu jednoho soudruha z ÚV) a snažil se jej z pohřební služby odstranit, protože podle Sekerníka i při zpěvu pohřební písně jde o práci s lidmi, i když s mrtvými. Sekerník dosáhnul, že nepřátelé lidu jako Václav Čech mohli kopat hrob, ale nesměli přednášet řeč za pozůstalé, mohli pracovat u pece, ale nesměli zpívat při tryzně, mohli převlékat nebožtíka, ale nesměli zahajovat smuteční obřad. Jen tak tak, že Václav Čech nebyl z pohřební služby vyhozen. Po listopadu 1989 revoluční vlna kupodivu nevynesla našeho Václava a dokonce ač byl překladatelem a vyjednavačem opět s těmi samými sovětskými vojsky (aby urychlila svůj odchod), nikdo to nevzal v patrnost a odchod vojsk, o nějž se nejen Michael Kocáb, ale i Václav Čech přičinil, byl vzat jako samozřejmost. Po revoluci se dále ukázalo, že byly daleko větší oběti režimu než Václav a hlavně se teprve v dnešní době zrodili ti praví bojovníci proti komunismu, ideologové, obraťpláštíkové. Vyrojili se, obsadili místa, takže Václav Čech už neměl jinou šanci, než být dál nezaměstnaným nebo neúspěšně podnikat bez peněz, a tak se i v dnešní době stahoval do ústraní, kde si psal (sám pro sebe). Ale ve skutečnosti napsal uvedenou hru Posvícení, která je oslavou odchodu sovětských vojsk. Všechno to říkáme proto, abychom dokreslili hlavní motiv jeho hry Posvícení, který ve skutečnosti podle nás zní: Jak Vám pravím pane kmotře, sověti odchází, všechno je Vaškovo (nikoli jak skromně píše autor - sověti odchází, děvče je Vaškovo a nebo - sověti odchází a máme tu Kosovo). Zemřel v květnu 1999, při náhodné návštěvě čínského velvyslanectví v Bělehradě, které bylo omylem zařazeno mezi objekty humanitárně bombardované mírovými leteckými silami NATO. Ano, pro český tisk nebylo nezajímavé, že tam umřel také český občan, ale co tam dělal v tak pozdní hodinu? Neprosazoval on tam nějaký mírový návrh podobně jako u nás v roce 1968? Ladění jeho dnes uvedených básní naznačuje, že nesouhlasil s bombardováním. Jak beznadějný postoj! Za svoje básně, které vůbec nejsou protiamerické, dostal Čech místo odměny omylem trest nejvyšší. Neboť mírové síly obvykle nevidí, kdo z bombardovaných podává mírové návrhy. Čest veselé památce Václava Čecha! V Praze 12.3.2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaclawA WaclawA | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:29 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na balt-east.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama